(Emily Říhová, 29.05.2020, basne)
Když mám srdce emocemi přesycené
jdu vyhledat svůj tichý kout,
pařezové sedátko připravené
kam můžu v klidu usednout.
Vítr účes v mžiku upraví mi,
ptáci zvou mě k poslechu,
svoje trylky přes den vyladili
k večernímu koncertu.
Tak tu sedím potichoučku,
slunce kloní se k obzoru,
ač chlad mě halí pomaloučku
nechci se zvednout k odchodu.
Jen teplý šál přitáhnu si blíž,
sleduji jak tma kolem zlehka kráčí,
vše živé hledá svou noční skrýš,
ještě počkám až utichne koncert ptačí.