(triceps, 04.06.2020, basne)
Mám strach, že už
nepůjde nic psát.
Taky se bojím že
už se nenapojím.
Nechci znásilňovat
moji mysl, aby něco
z ní vyšlo, přišlo odešlo.
Motor auta už mrtvý jest.
A člověk už taky možná
nenaskočí. Tu se točím
hledám na zemi, ustavičně
různé věci. Najít něco chci ale
jsem v neustále při se svým
já, které nechce už vůbec nic.
Nechci stát chtěl bych létat.
Vletět do pavoučí sítě a pavouka
zfackovat. Malomocný ve své
moci, ve dne v noci i mezi tím
chci být vším, co nepřichází.
Ustavičně utopený v deziluzi.
Utopence ten mám rád ne
nejsem kanibal. Vyletěl pták
z hnízda, do kundy plné nudy.
Zastírám že jsem křehký. Lehce
rozbitelný, rozhodně nejsem
splachovací. Možná velmi brzo
utržen ze stromu. Nedozralý
hledal svobodu, našel šibineci.
Tu se tyčí a je nedočkavá ve
větru se třepotá. Zpívá píseň,
tak kdo další pozná moji mašli.
Na pivo si zašli deset dvanáctek
pak v těle našli. Už ne, to byla
minulost, druhý den po té nedoporučuji.
Druhý den po té zaklínám proklínám
a proto také se alkoholu vyhýbám.
Jako čert kříže proto že ví že...
Neslučitelně opodstatnělý velmi
bledý, nepoznaný a jen hnaný
svými strachy úzkostmi a pachy
tenze. Ve sféře dán do jenže nebo
proč by, svět se klopí, už se neudržím
spadnu tam dolů. Bez vidiny obzoru v
rozporu cupován i ze spodu.
Dej mi prosím drogu podobna by měla
být svými účinky alkoholu, bez vedlejších
účinků. Chci ji mnoho tun abych ji měl až
do konce svých dní. Už nepoznám jak se
cítit mám, vše už je zastřené prostřené
k snědku to však není. Nechci se potloukat
kde už nic není a jen vzpomínat kdy ještě
byl jsem na tom lépe, stejně vítr vše to smete.
Maličký pejsek stojící na ulici nebo i v náručí
i tak se klepe. Já se taky uvnitř klepu ne nechci
být litován, asi jsem nějaký nezdar ale když jsem
byl malý, tak jsem se cítil normální. Co se stalo co
my vše vzalo, vrátit nechce jen tak lehce.
Styděl jsem se za to jak se cítím, alkohol jako
mé brnění, když jsi mladý tak nebojíš se jeho
zrady. Ona přišla v jednu chvíli dokonce měl jsem
pocit že se vše v dobré obrátí. Jenom kecy a lži
žvásty, na hrudníku my stále někdo stokilový
klečí, nemohu se nadechnout povzdechnout ne
nebrečím. To se ti jenom zdá, letadlo spadlo my
do oka.
Píši tu a čekám než to oplzlé a to nejhnusnější
ze mně sleze. Kde jsou ty mé meze kilometry slov
potápějící se se loď, samozřejmě já jsem jediný pasažér
který nemůže se dostat ven. A tak vesele si tu klesám
na dno svého dna, stodeset kilo svalů špeků vše co je
libo. Tak tedy dobré ráno odpoledne a hlavně dobrý
večer a dobrou noc. Do té doby než slova neutečou z té mé
hlavy, nějaké už utekly nejdou najít, doufám že ten zloděj
není ten tak nechvalně proslulý Němec. Tak čau lidi, kde jen
jsem to slyšel, že by deja vu.