(Isla, 12.06.2020, basne)
Přemýšlím o duši, jak
o křehké esenci
ducha a těla,
tuším jak moc
je "bílá" zranitelná
Jak jí asi vidí ostatní
Začala jsem pochybovat
Začala se ztrácet, bát se
Koho zranila,
koho ztratila,
proč se ztrácím
v trní krásných květin
nevím co si počít
Už chybí mi kus světa
v nicotě stromových hoblin
Ubývá mi i z dechu lesa
tajemných kapradin,
domovem pohádek
a lesních skřítků
Betonová džungle,
prý je domů třeba
Jenže já přemýšlím spíše,
o ztuhlosti celé říše
My dožijem, v pohodlí
My i ti, co s přírodou se neshodli
Ale co oni?
Nejde říct slovy
Duše je křehká, tuším
že křehčí než vejce křepelčí
Unese mnoho křivd,
po proudu unáší je
k řece Styxu