(jenommarie, 07.07.2020, basne)
.
Chtěla si tečka odpočinout.
Sedla si na místo, kam nepatří.
Věta se rázem stala jinou.
Kde hodil by se, spíše otazník.
Autor si říká:
"Jako vážně?
Takhle tu větu mám teď zakončit?"
Jen tečka sedí,
nikam se nehne
a nechte mě tady,
si pomyslí.
Jak přepsat línou tečku,
autor teď na tím přemýšlí.
Změnit jí na dvojtečku
a další tečku, dokreslit.
Tečka se toho lekla.
Jsem přece jenom jedna
a mám svojí váhu.
Se mnou se nežertuje.
To JÁ vždy zakončuji větu.
Co taková dvojtečka,
řekne světu?
Snažila se rozhoupat,
začala strkat do písmenek.
Udělejte mi místo,
musím se dál
skutálet.
Až zase dosedla na konec věty,
dala jí důraz.
Pyšně tam sedí.
Zase je pyšná.
Ten malý černý bodík.
~~~~~~~~~~
Pavel Sedláček "Tečka" (1966), možná Vás to trochu pobaví.