(jenommarie, 20.07.2020, basne)
.
Z okna
vidím
žlábek na listu
s korálky ranní rosy,
bosonohý kosi
jak skáčou
a v zobáčku,
snídani z trávy
si nosí.
Přemýšlím o tom
zda
budu někdy vědět
co tě
doopravdy trápí.
Úsměv i srdce
sis ke mě uložil.
V tempech svých
odboural jsi pocit,
že láska se nenosí
protože víš,
že jí nosím
a i ty jí nosíš.
Sleduješ pohyby dlaní,
které tě s láskou hladí.
Těšíš se na objímání.
Vědět tak,
proč se všeho
tolik bojíš.
Zvykám si.
Míváš úsměv mile
hořkosladký.
U mě se stočíš a říkáš,
s tebou je to krásný.
Nikdy nebudu vědět
a vím,
že nemůžu to chtít.
Co všechno je
za tvojí bolestí.
Ten tvůj úsměv
vím
že mě nechceš trápit.
Jsem ráda, že jsi.
Miluji ty tvé,
zlobílkovské ďolíčky.
..