(Péter T., 23.07.2020, basne)
zámecká zahrada s vypíchnutým okem kašny
z níž trčí už tři století
zalomená socha ženy…
ocitl ses tu až příliš naráz
vyčítavě se díváš na nohy
jako by to nebyl sen o posledním dni
co tě sem přivedl
v této přimhouřené zahradě
i když z ní už stačili vyvézt
bezpečné teplo spadeného listí
zimuje nesmírný ježek
lidského osamění
a tys ho vyrušil…
náhle a poznenáhlu
ticho se vsouvá do ticha
prastaré vločky z úkrytu ustrašeně vstupují na zemi
budou se klást na dno vypuštěného pohledu
dokud neprozřeš