(Ravena Lupus, 03.08.2020, basne)
Volám tě naposled, mé drahé jezero
Volám tě naposled, není mi veselo
Chtěl jsem být pěvcem, co jaro miluje
Chtěl jsem být tím, co barvami maluje
Chtěl jsem znát Radobýl jak Mácha Hynek
A chtěl jsem hrát si tam, kde si hrál synek
Měl jsem svou hlavu vždy plnou myšlenek
Vždy plnou pověstí, básní a vzpomínek
Pak přišel onen den a všechno skončilo
Odplulo po vlnách to, co mě těšilo
Už není jaro teď v mém srdci vítáné
Už jenom led a mráz mé prsty poláme
Už dávno dívám se na tvoji hladinu
A sám sebe poznávám jak šedou vidinu
Už jenom zima ve mně je sklíčená
Do krku vpíjí se otisky od lana