(Martez, 08.03.2007, basne)
Nevím kým jsem, kým budu,
jsem prázdná a hledám správné dveře k životu,
snažím se prorazit klec toho špatného osudu,
konečně se obléknout a ukončit tu nahotu.
Procitám ve tmě, topím se v ní,
a marně volám po svobodě,
bolest mě ovládla, lásku ztrácím,
otupělá po citové nehodě.
Kdy dostanu se do štěstí?
Kdo dá mi od něj klíč?
Jak mám ho sama nalézti,
když nestačí jen chtíč?