(Denael, 11.08.2020, basne)
Jednou, za pár týdnů,
možná okamžiků
potkáme se
ve společném prostoru
síně našich životů.
Možná chvíli zaváhám
na zápraží,
a pak opatrně
zaklepu a zlehka
pootevřu dveře.
A Ty tam
vážně budeš
a usměješ se
ve svém srdci
i svých očích.
Pak budeme stát
bok po boku
a ruku v ruce
a psát společně příběh
našich duší.
Budeme se ptát
na vše, co už víme,
a přece chceme slyšet
v melodii slov
jedna od druhé.
Budeme se smát
úlevou, že nekonečno
konečně začalo tikat
našim vlastním tempem
podle našich pravidel.
Budeme možná chvíli
jen tak sedět
a nevěřícně se
dívat jedna na druhou
i kolem sebe.
Budeme,
prostě jen tak budeme
pro sebe,
jedna pro druhou
a pro naše zítra.
A hlavně obě budeme
už chvíli vědět,
že všechno je,
přesně jak si přejeme.
Už napořád.