(Malá mořská víla, 16.08.2020, basne)
Nezkrotnost ryzích klisen
letících prérií vpletla si do vlasů
hrdá
jen pohodí hlavou
když v krvi ji zápalné šňůry planou
když slabá se zdá i síla smrti
když myslí jí teče rozbouřená řeka
když hradbu ta divokost v ní staví
nesnaž se zkrotit to
co snad jen mystické Tao pojme svou prázdnotou neuchopitelnosti
však budeš li slabý
naplněná až k prasknutí
povstalá k akci, kde přetváří světy
odhodlaná vykročit bez zastávky k napití
se zdá...
pak vzbuď v sobě sílu divokého osla
svou vášní přetav ji
v chvějivou kapku
na stéblech třpytící se rosy