(Emily Říhová, 23.08.2020, basne)
Jen tak náhodně v knihovně jsem zašátrala
a v ruce mám starou knihu ohmatanou,
zvláštní záložkou snad sama se otevřela,
na stránce kam před lety jsem ji založila
a mysl mou poslala zpět zarostlou pěšinou.
...Náhle na vodní hladině odráží se obloha
v té změti snažím se najít ztracený klid,
když temné mraky občas blankyt vystřídá
snad jen s větrem něžný kvítek tiše zašeptá:
"Netrap se, vždyť vše je tak jak má být!"
Ten planý květ modré chrpy osamělý,
jež skromnou krásou zdobil břeh rybníka,
zůstává v knize veršů stále založený
pro to dávné nečekaně milé pohlazení
jako tichá a smutně krásná vzpomínka.