(Přízrak158, 25.08.2020, basne)
Přemýšlím častokrát a dlouze,
Mých prvních kroků bylo pouze pár,
Avšak nikdy nebyla nouze.
A z těch krůčků bláhových,
Ze snů směšných a dětinských,
Vystoupil jsem ven, a jsem čím?!
Tak kdo mi na to odpoví?
Jsem pouhý stín,
Však taky svit,
Svítím tehdy,
Když Slunce spí,
Nejsem Měsíc,
Ani třpyt,
Jsem člověk,
A nic víc.
Zrovna teď přemýšlím,
Jen nad čím, co myslíš?
Nad tebou? Nad láskou?
Nad mírem? Snad nad námi?
Pověst tě předchází,
Tak ukaž svou tvář,
Přemýšlím nad tebou,
Než démoni se se mnou poperou,
Jen naposled, chci slyšet tvůj hlas.