(jenommarie, 31.08.2020, basne)
.
Meziplanetární situace
dělá někdy takové paseky,
že dvě velmi zvláštní SRDCE
to kolikrát pociťují,
jako velmi blízká setkání.
Jako ta,
která už
nikdy nelze přerušit.
Ta nejbližší.
Toto se nám tedy STALO
a stále
. . . se i děje.
My jsme ty lodě,
které létají z jedné planety
na druhou
a na okénko v době průletů
lepíme svojí
přední část těla
... tedy otisk rtů.
..ta zadní se zatím vůbec
nepřibližuje.
Věřím že nikdy ani nepřiblíží
.. jenom z prdele
a to by ještě
na ní byl fixem nakreslený
...vzkaz "I love you"
..protože ve vesmíru není papír,
ale fix
ten se vždycky najde.
Píše se na tabuli.
Chováme si k sobě úctu
i tu lásku
..kéž se střetneme
mnohem více.
Tyto průlety vesmírem
jsou jako chytit SPADLOU HVĚZDU.
Také tak moc
vzácné.
A ano
stále
MILUJI TĚ.
I když je to mnohým
podivné.
Oba moc dobře víme,
že život není fér.
Dávám do toho plný plyn.
Kéž by se dařilo odstrčit
všechny ty dotěrné Meteority
v podobě nemocí a různých.
Roztřílela bych je
..na ty nejmenší kousky
..až by se rozpustili
na mikročástečky
..které už nikdy nikomu
neublíží.
A čas..hochu
nepřítel číslo dva.
Vím že jsi doteď říkal
jaká jsem květinka..
ale čas bych na chvíli uspala
rajským plynem.
Dala bych zelenou všem,
kteří jsou na tom stejně.
Jenže vím, že
každý musí začít i u sebe.
.