(Koza, 10.09.2020, basne)
Západní obzor halí ohnivá peřina
To, jak den končí a noc začíná
Pozoruji, jak tím směrem, kam hledím každý den
Rodí se s každou hvězdou nový sen
Sen o manželství plném objetí
O polibcích z lásky a dojetí
O slibech, které jsou víc než slova
Víš, lásko, s Tebou se nebojím
Vybuchnout jak Supernova
A roztříštit se třeba na milion hvězd
Každé ze Tvých gest mě najde a poskládá
Položíš si mě na záda
Pohladíš po očích, které budou spát
A vdechneš se mi do vlasů slovy „Mám Tě rád“
Pouhá jedna slza, která ze Tvé duše
Skápne na mou kůži
Probudí mě a dá mě muži
Který už si mě dávno vzal
Před lety, když se do mě zakoukal
A já do něho, jak jednoduchá rovnice
A našla tak Jeho z tisíce
A miliónů
V ten den, jako by zněly stovky zvonů
A přitom to jejich srdce hrála píseň
Lásky
Ty dvě vrásky, co mi přibyly na čele
Jsou jako rovnítko mezi námi
Dálnice nad hvězdami
Oplocená mléčnou dráhou
V pravou chvíli jsme se narodili
Náhodou se pozdravili
Pak dál žili každý po své ose
Až jednou, v jarní rose zablesklo se
Prstýnkové pousmání
A ve Tvé dlani byla prosba
Nežít pro sebe, ale spolu, pro dva
Pro nás, o nás a se zárukou
Že do Tvých rukou navždy položím ty své
Obyčejné, dívčí, manželské
Jsi modlitba, jsi melodie, jsi peří křídel andělů
A já jedno z nich, můj živote
V jistotě, kterou v Tobě mám
Každý den se rodím a ožívám
Zkouším se rozletět s každým peříčkem
Ve jménu manželství vítám nový den
S Tebou
Moje překouzelné štěstí
Moje nejněžnější políbení
Moje nejvíc hebké pohlazení
Víš, že v světě větší štěstí není
Než usínat Ti na rameni?
Jsem Ti, lásko, tolik vděčná,
Že naše láska roste až do nekonečna
Až dotýká se dlaní Boha
A v nich roste zas a znova
V jistotě, kterou v Tobě mám
Se ráno budím a večer usínám
A jako bys se mnou byl a spal a snil
Jsi mé dívčí sny a touhy naplnil
A já si nepřestávám přát
Nás spolu dnes
Zítra, a taky za pár let
Do věčnosti jako jeden doletět
A tam si znovu upřímně a s pokorou
Nepřestanu přát
To nejvíc, co mohu mít …
Abys mě, můj milý, napořád měl rád