(petrzal, 22.09.2020, basne)
Schoulená lásko jsi ve tmě,
s hlavou na mém srdci lačnícím.
Jsi hvězda, tou tmou prosím veď mě.
Cesta je v lásku věřící.
Vyšší moc své plány splétá,
v pavučinách kde kapky snů ulpívají.
Jsi éterická bytost - mých snů silueta,
chutnám tvé rty, když oči se nedívají.
Pluji tvým příběhem zrychleným tepem,
hnán teplem slov tvých očí.
Může být sladké jít nevlídným světem,
když život je kůň a anděl je kočí.
Tiše z té jízdy na hvězdy se dívám,
odpusť mi lásko ale neumím v nich číst.
Přesto však boha podezřívám,
že dal mi tebe, abych smyslem byl si jist.