(ARNOKULT, 11.10.2020, basne)
Snad jednou přijde mocný kouzelník,
jenž temno mraků splínu nad městy,
ve kterých pláče z hlíny smrtelník,
promění veršem živé pověsti.
Až na konečné stojí rozcestník,
kde mlčí stará lípa u cesty,
u které zůstal bílý kapesník
se slzou zesnulé mé nevěsty.
Sám v tichu stojím poblíž lavičky,
kde našlo srdce čisté polibky
a světlo očí něžné zorničky.
Jen věčný spánek skrýváš pod víčky
jak dítě pod peřinou kolébky
uspané tóny smutné písničky.