nad stíny tvých karet

prochází se tichý šum jak nad deštníkem déšť

na rtech výkřik tušení nám brní

a nezbývá nám nic než číst

a nezakřičet

 

na tvé karty sklouznul úsměv po koutku

už přišel čas kdy myslíš na vějíře

vždy když karty na dlani si roztočíš

v ladných tancích ruky tiše sníš a sníš

 

zatímco nad stíny mých karet damokly

jak nitě ostnů od prstů mi visí 

hlavně nekřičet a mlčky číst 

jak čistě při hře sníš a sníš 

i o vějířích mých už dávno prosněných