(Rádoby zoufalá, 10.03.2007, basne)
Miluje podzimní hřbitovy,
když mlha zakryje přešlé dny,
když vítr prach svane na rovy,
kde hlínou zsinalé mrtvé sny.
S bezmocí v myšlenkách překrytých,
zkreslí tvář mrtvého přítele,
v čepele javoru vyrytých,
z naděje vařící, nevřelé.
Pod rouškou mdlé melancholie,
ukrývá dojem z let bezbarvých,
křičet chce hlupáci, chválí je.
Sarkasmu plný dech – nemluví;
v srdci mu zaznívá árie,
když vítr prach svane na rovy.
listopad ´06 (05-11)