(jbpoetrie, 08.11.2020, basne)
Slunko schovalo se za těla z panelových stěn
A koutek našich životů potemněl
Vylezu na nejvyšší bod světa
A z dvanáctého patra pozoruju hlen
Mlhy lepící se do kapesníku města
Co zmuchlaný mizí v kapse sna
Ale proč lokály se nerozsvicí?
V tu chvíli jen mimoděk
Zaslechnu jak kdosi křičí
„Vždyť neni ani devět“