(mkinka, 21.11.2020, basne)
Tvoří se.
Pěkně těsto hezky do hladka.
Ať je pěkná obrátka.
Kočička ráno mi říkala,
že zimu nečekala.
A kocourek také,
na počasí měl řeči jedovaté.
Přidám tvaroh.
Už kocourek je doma přes rok.
Byla jsem tehdy na večeru,
že řeknu tu svou básničku
a kocourek mi přistál v kulíšku.
A já mu řekla, že se vrátím,
až řeknu ten svůj rým.
Teď hladím ho a mazlím se s ním.
Nikdy dříve jsem bábovky
tak často nedělala.
Trochu jsem s nimi přibrala.
Ale ani nevím,
co vlastně do těsta jsem dala.
Ještě jsem přemýšlela.
Léčím si svůj splín.
Možná i vzpomínky umíchala.
A čas na sebe si dala,
že jsem nikam nepospíchala.
Bábovky ke štěstí jsou kulisa
a já všechny zdravím.
Žiji jen kousek od lesa.
A možná stíny trochu cukrem obalím.
Dodám jim opět rým.
Smím? Co já vím.
Budu zas víla
a krásné zřím.
A kocourek ještě dodává:
"Ať už se bábovka podává."
Jsem tu já!"
Papír mi krásně poťapal.
Také se mnou psal.
Je to můj skvělý Sandokan.