(vojtěška, 29.11.2020, basne)
znám most
jak se propíše do rána
rovnicí dvěma
zcela neznámou
-- den jako stvořený pro loupání zazimovaných slov
pro zhasínání krmítek šera
pro němé hrnky tmy zapomenuté na plotě
pro nahořklé kameny v břiše spavých rostlin
myslím na dno
a na mech
jak obrůstá slunce --
znám světy loňských konců
zásvětí na dně pramice
když přikládám ruce skleníkům zahrady
na prasklou paměť pro čich stesku
--
když hladím hroty
tvým směrem po ježcích
sen přesto zdá se i válce věčně na dotek
přivíráš několikrát oči
znamením tenkého kraje lásky
šelem
nebo baletek