(Kaj, 28.12.2020, basne)
Další porce bílé bolesti
opět bez přípravy
bez dávkování
budu schopen jí unést?
Z rodičů
se v mých představách
dávno stali obyčejní lidé
zmizeli v bezejmenném davu
přesto jsem zůstal jejich synem
Myslím nyní
na všechny čúzy
a zoufalce
smekám před nimi
rád bych byl
jedním z nich
Čerpám z chvíle
kdy jsem se narodil
do chladu bílých dlaždiček
jako tolik ostatních
hranatý, ostrý svět té chvíle
je jediné, co mi zůstalo
Jen tak mohu mít sílu
jako ostatní
přesvědčit se o ní
Šedivá mlha
lepkavé teplo
vlající běloba záclon
vlasů zlatovlásky
v časném ránu
schopnost to vše překonat
Najednou vím
kým jsem
jenom takový mohu
přeskočit ze vteřiny na vteřinu
z výdechu na nádech
Vidím sestru
která mi posluhuje
jako by byla
prvním člověkem na zeměkouli