(mkinka, 04.01.2021, basne)
Slza.
Malá.
Brečí z nebe.
Uslyšíš jí?
Ještě se třepe.
Slza.
Střední.
Padá do vlasů.
I na řasu.
Já zapomněla na krásu.
A vzývám déšť
o pohádku a zašlé slunce.
O smíchu a o Amálce.
Možná ta slza mě udělá krásnější.
Déšť vše smyje a budu volnější.
Jsem dítě Medarda,
duše v roji sedmiček.
Kde je můj čtyřlístek?
Vyroste na zítřek?
Anebo až na den matek?
Nosím v sobě stále zmatek.
Slz již mám ve vitríně.
Pohybují se i žijí.
Navzdory věčné rýmě.
A já hledám sílu
v každém stromě.
Přijdu, obejmu
a řeknu.
Ty můj stromečku,
hřej mě trošičku!
I v dešti mě skryješ.
Já umřu a ty tu stále budeš.