(Kaj, 19.01.2021, basne)
V mrazivém soumraku
pod horizontálami mraků
se zkřehle zvedá
postava muže
Prochladlý a s přímrazky
se nerad vydává domů
za mezulánem ve své ženě
silnějším, než on kdy byl
s kastračními kleštěmi
rozžhavenými do oranžova
jako červánky
Ještě poslední
odlesk dobrotivé vody
volání kačeny
zašustění rákosí
Každý večer
se s ním utkává
tělo má zjizvené
popáleninami od kleští
které pak zebou
Každý večer
je o den starší
a sil ubývá
Ještě je ale
celý muž
A zlatá rybka
dávná láska z mládí
nebo alespoň zlaté slunce
příznak jara
stále nepřicházejí