(Majda1, 12.03.2007, basne)
Hrajeme divadlo
že nikdy nebyla
výkon jak z partesu
jen hrozně ranila
lež, co už navždycky
zůstane vyřčená
slovíčka z milosti
tak hrozně nechtěná.
Pak si tu poskládám
pravdu, co přebolí
pofoukám rány co
čas nikdy nezhojí.
Do klece zamykám
myšlenky na Tebe
světýlka světlušek
i touhy ztracené.
Divadlo skončilo.
Opona padá.
Odcházím...
přestože
mám
Tě
tak
ráda...