(Akrij8, 11.02.2021, basne)
Vzpomínka padla tichem sněhu
v návraty na dráty telgrafní,
šlápoty z temnoty promlouvají
svou morseovou abecedou,
pro víčka svící zapal něhu
klavírní znění do umdlení,
doufáním chvění ruce znějí
stýskáním pro smyčec violou.
Krajinou vody pod oblázky
písek ti šeptá v zubech jitro,
šumíš své jemné staccato,
samota blízkost nesmívá,
stavidla touhy sedmihrázky
protrhla prostor pro nitro,
city jsi scedila přes síto,
v řece se lásce připozdívá,
hvězdosvit taví čas ve zlato