(Akrij8, 15.02.2021, basne)
Prostíráš jitro do mých skel,
chléb i sůl,
občerstven slovem ze Tvých úst,
když jsem se v Tobě prvně zřel,
bylo mě půl
i naše stíny chtěly srůst.
Tekla jsi v mezipramení
pstružná a duhová,
mechová pohlazením,
věřil jsem, byla jsi znamení
od Boha,
prchavým okouzlením.
Časy se oblékaly deštěm,
znělas mi ozvěnou,
jménem, jež rozednívá,
vzdáleně blízká s mým městem,
tajemná osnovou,
pramennou vodou živá.
Hrál jsem tě jemně
v prstokladech,
v sonátě strunné
sním si Tvé dlaně,
potmě mě nech
na dráze mléčné
mží mi Tvůj dech