Znělá

(Akrij8, 15.02.2021, basne)

Prostíráš jitro do mých skel,

chléb i sůl,

občerstven slovem ze Tvých úst,

když jsem se v Tobě prvně zřel,

bylo mě půl

i naše stíny chtěly srůst.

 

Tekla jsi v mezipramení

pstružná a duhová,

mechová pohlazením,

věřil jsem, byla jsi znamení

od Boha,

prchavým okouzlením.

 

 

Časy se oblékaly deštěm,

znělas mi ozvěnou,

jménem, jež rozednívá,

vzdáleně blízká s mým městem,

tajemná osnovou,

pramennou vodou živá.

 

Hrál jsem tě jemně

v prstokladech,

v sonátě strunné

sním si Tvé dlaně,

potmě mě nech

na dráze mléčné

 

mží mi Tvůj dech

www.liter.cz