(blues, 12.04.2021, basne)
Promiň
Dříve zdála se tvá přání vzdálená,
říkalas: “stiskni mě víc ať to trochu bolí,
objetí tvé pevné je, jak víra novice.“
Otisky útěků jsou stále na klice
vzpomínek.
Ty dnešní ještě nesejmuli
dlaně, z našich těl.
I dnes jsou tvá přání stejně vzdálená,
vše co z tebe miluji, tak stále bolí.
Když těla voní měkkým stínem,
nebývá ubrus polit vínem
věrnosti.
To letošní ještě nevylisovali
dlaně, z našich těl.
Když jsi tak blízko nemám žádná přání,
vše co jsme milovali, už dávno nebolí.
Je líp když neprší. Není pak nutné
ukrývat pod deštníky
naše polibky.
Ty včerejší ještě neslíbali
dlaně, z našich těl.
Promiň, že jsem
tvé sny neplnil
jak bych chtěl.
Tak jistý si je člověk, jen jednou za život.
12.4.2021