(mkinka, 16.04.2021, basne)
Je poledne.
Slunce nezbedné.
Obléká oblohu.
Barví do vzoru.
Je i energie,
která žije
a se směje.
V jasu se projevuje.
Tak volám slova svoje.
Je poledne.
A slunce tancuje
a mě úsměv maluje.
A pod víčky
nesu kus travičky.
Svět je krásný
a vlastně maličký.
Má správné hvězdičky?
Své tanečky?
Jupí!
Z života dojetí.
Krásné polknutí.
Jen do slunce nahlédnutí.
A vše mává perutí.
Žádné vlastní prokletí.
Smích nemá dovolenou,
ale hraje hru ucelenou.
Do kouta nestrčenou!
Přátelství projev citu.
V zoufalství víme,
kam do úkrytu.
Píši a jsem šťastná
až do vzlyků.
Vrků. Vrků.