(Emily Říhová, 25.04.2021, basne)
Slovíčka hozená do světa
barevná jak malířova paleta,
někdy září hravě a vesele
kdy s rarášky tančí v nich andělé.
Další pohladí a tiše obejmou,
nabídnou radu, útěchu přinesou
a občas škrábnou jak trnem růže
hlouběji než na povrchu kůže.
Chtěla bych slovíčka pochytat,
na nit jak korálky navlékat,
všude je rozvěsit jak fábory
všem poztráceným snům navzdory.
Tak pojďme si všichni hrát,
s laskavými slůvky žonglovat,
sobě i druhým pro radost,
ať štěstí je v srdcích stálý host.