(Trash75, 13.05.2021, basne)
Jednou jsem takhle kráčel,
za humny, kolem vrat,
déšť mi nohavice smáčel,
já zůstal tiše stát.
Jen kapka dešťová,
Po tváři mě hladí,
upřímná, laskavá,
Až dech se tají.
Pramínky z kapek,
po těle stékají,
chladný mají dotek,
chytit se nedají.
S sebou si odnáší,
strasti a špínu,
jednou snad vyléčí,
z života kocovinu.