(Adam_Musil, 14.07.2021, basne)
Na políčku vprostřed kraje
nevinná si réva zraje;
kdepak réva – rostlina – co
božstvím duši prolíná.
Blažeností, obrazy,
popěvkem a rozkoší
sytí lidskou mysl, až je-
jí srdéčko rozbuší.
K člověku se ona vine
jako žádné býlí jiné,
kdepak bílá – zelená – ta
v dokonalost proměna!