(MrPterodaktyl, 12.08.2021, basne)
Disperze městyse Jimramov
•Π•
Jimramovem líně Svratka teče,
vlní a převaluje čas v ní tekoucí,
duši, co do ní se zadívá, obnaží a svleče,
na výlet ji krásou vůně provází.
°Π°
Vzala ji k rybníku,
slunce tam k němu oparem přichází
i staleté zvrásněné vrby na hrázi pookřály, v záři doteku,
duše fascinována disperzí slunce, ztichne, ono odchází.
°Π°
Propadá hladinou, jenž čeří vánek lapený v ďolíku,
duše radostně splývá ve vlnkách skutečnosti, blahem
a slunce se tříští, přetvořené v blyštivé korálky rosy, pohozené v lesíku.
Je konec... Duše zase musí hledat, co je jí darem.
•Π•