(mapato, 06.09.2021, basne)
rozhrnulo se rákosí
a už stála přede mnou
kapičky na kůži a slunce ve vlasech
boky jí tančí jako vlnky nad vodou
houpy hou
vynořila se z našeho dovolenkového jezera
je nahá, ale stydět se nemusí
ale ona se přece jen stydí
ne, nejsou tu lidi
ona sama před sebou se stydí
ach ten jeden mizera
-čas, který, jen tak náhodou připomene
kde je ta závora
kterou nikdo nezdolá
ani my, kdysi tak silní a nezranitelní
závora mezi mládím a...
...pozdějším mládím
možná proto si teď kávu více sladím
i když má žena je sladká dost
kéž stačilo by jen zavřít dveře
a venku zůstal by ten nezvaný host
-čas
teď však nemá nás ve své moci
když náš dovolenkový větřík
nás ruku v ruce doprovází
tou naší vlahou dovolenkovou nocí
teď ale ještě svítí slunce
a do tváří nás palí
do závoje tepla po chladné noci nás halí
a je nám dobře
už vzápětí ale naše těla
naše dovolenkové jezero chladí
klekám si vedle své ženy
vedle mé krásné mořské pěny
říkám jí tak od doby
kdy spolu jsme byli u moře
v Řecku, v jedné zátoce
co říkali jí Agios Johanis
a kam chtěli jsme se vrátit po roce
slíbili jsme to pánu moře
snad mocný Posseidon se na nás nezlobí
vzpomínáme v tiché pokoře
a tak jako tehdá
kloužou mé ruce po jejím citlivém těle
mažu ji něčím s faktorem třicet
proti paprskům našeho dovolenkového slunce
pražicího slunce
a my vnímáme to jako hřích
když nás tak příjemně hřeje
je to jako v zimě když se sype sníh
a my přece nejedeme na saních
po jejím těle kloužou mé ruce
a ona chvilkama zachvěje se
jako by jí byla zima
touha a vášeň v ní stále ještě dřímá
znám ji dobře
za chvíli pohladí mě a usměje se
jak jen jsi šťastný, ty starej bobře!
sluníčko pomalu k obzoru se sklání
na nás teď čeká dobrá večeře
dovolenková, dnes ta poslední
prožili jsme spolu krásný čas
já a moje paní
slibujeme právě jezerní víle
příští rok přijedeme zas
prožít tady jako letos
překrásné dovolenkové chvíle
nebo snad do Agios Ioanis, splnit svůj slib?
kde asi bude nám líp?
je to vlastně jedno:
my tam i tam se máme líp...