(petrzal, 22.09.2021, basne)
V průsvitné tmě jsi slábnoucí,
zahalena v její tajemnost.
Stíny ředí již nový den budoucí,
pohledů na tebe nikdy nemám dost.
Přicházím tiše k tobě blíže,
když stříbro prachu oblohy ubývá.
Touha po tobě již mě hryže,
však času na něhu nezbývá.
Sny bdělé teď bez spánku,
v pohlednu mém mě prozradí.
Lásku si naliji ze džbánku,
a budu se dívat - nevadí?