(zdenka, 24.09.2021, basne)
vždy tě naleznu v sobě
za to jsem ti vděčná
někdy jsou slova zbytečná
znám tvá tichá navštívení
kdy ke mně přicházíš
jako by z mlhy
čím jsi mi blíž průzračníme spolu
chvějeme se jako listí stromů
jako hladina řeky v zátočině
musím se tomu všemu smát
tak blízko zázraku zrodu
čistému nevinnému
a pak se ptám když se mi vzdaluješ
po smyslu jakéhokoli zápasu
proč tě od sebe zapudím
proč ti neponechám místečka v sobě
vždyť tobě stačí tak málo
jen tiché nadechnutí usebrání
mezi tlukotem srdce
v prostoru sotva znatelném
jsi ty bráno bezčasí nebe
zde jsme spojené poutem věrnosti
spirálou světla rozechvělé
stoupáme spolu ve svobodě
věčností