(Komtesa z Paříže, 27.09.2021, basne)
Nechal jsi jít
a teď se na strop ve tmě díváš.
V srdci prázdný pocit,
co jsi nevyslovil,
si vyčítáš.
Vidíš ji,
když víčka zavíráš,
stesk přichází,
celé dny postrádáš.
Tak moc jsi snil
o někom, kdo Ti lásku dá
a až ona přišla,
vstala z mořské pěny
tohoto nemocného světa,
uvědomil sis, až bylo pozdě,
že už asi nikdy nebude Tvá.
Ten pocit,
když miluješ někoho,
kdo odešel.
Světlo, které svítilo
při rychlém odchodu
začalo blednout,
své slzy jsi našel.
Už jen ze vzpomínek
se Ti zobrazuje tvář,
nikdy už neucítíš její vůni,
která ulehá vedle Tebe na polštář.
Na konci dne polibek
ke snění nedáš
a v noci Tě budí
postel prázdná.
...přesto …
ani nevíš,
že ona čeká,
až ozveš se,
zavoláš...