(Jan Kacíř, 22.10.2021, basne)
Rozestavěná vysvlečená tupost
Bez odpovědi na pozdrav
Bez harmonické oscilace
Nádech zadržený v plicích na věky
Míjení odmítající postřeh lidství
Pustá próza mozaiky epizod
a přetrhaných telefónních drátů
Rotace rožně světa je monotónní
A dotek se stává vzácností nesrovnatelnou jsoucnem
Mamutí říhání dlažby
přehlušuje jakýkoli pokus
o nárazy očí do očí
Automaty chrlící za drobné mince poháry egoismu
jsou v nestoudné věčné permanenci
a pod mříží kanálu
leží v blátě pošlapaný
stisk ruky
12.6.1986