Probuzení do naprosté tmy
padající na mou lebku
ztrácí význam samotou a zoufalostí.
Kosti rozházené před prahem
jak cestou k svatebnímu domu kytice
osloví naprosto přesvědčivě
              postavu ztrácející se v šeru.

Tam někde se válí poházená slova,
sliby dané v opilosti,
lásky nezkalené citem,
bláznovství bez moudrosti.
Propagace sebe sama
na plakátu vlastních vět
se stává programem,
cílem,
životním vyznáním.

Jen touha se vrátit
leptá duši,
        jež něco chce říct.

   22.6.1986