(jenommarie, 02.12.2021, basne)
*
Opuštěné
~~~~~~~
Už zase bereš tichu šanci
krystalky medu s ledem dáš si
nic nezdá se být dost
umrzá v ústech náklonnost
kolik je kroků k důvěře
kolik je od psaní k činům
dostát a zažít, nevzdat se
kolik dát šancí všemu.
Kolik jen bude potřeba
když srdce srdci pěje
počítat přece netřeba
jen když se pousměješ.
Že v ledu někdy zalité
bývají lásky květy
den co den nový vykvete
jen dát i květům šanci.
Do rukou vkládáš samotu
smutky tě objímají
i v tuhle chvíli jsou s tebou
byť vzdálené se zdají.
Jsme jako malé děti
když vystrašeně toužíme
uchopit lásku za ruku
ustlat si v její...
duší ustlané peřině.
A bojíme se něhy
na skus ji celou známe
víme o lásce tolik
přesto strach stále máme.
Jen paprsky to vědí
když dotýkají se tváře
tu touhu rozehrají
v celé své uvnitř kráse.
Pak opuštěné květy
v nádechu zvedají sílu
kde najít ale neví
vnímavou
láskyplnnou
náruč.
.
.
.
Nesedá prach na duše opuštěné
přání stejné v srdcích se třpytí
a strachy ze zklamání
jsou vyšité srdeční nití
*