(J's .., 23.12.2021, basne)
zutý jak nebeské erteple
nacházím se
na dně
svého ega
objevuji své srdce hadem osleplé
objevuji jen
tisící dílek a v něm lásky ?
mega ?
proč nesložím pryč
svítivého hada ?
proč mi láska nepomůže u srdečného lega ?
modrá je nálada
a brzy vánoční
bude má samota
a já nach
až běda
dřevěný strom
stárnu
zpráchnivím
znetečním ?
lezte si na gauči
vy ovíněné šípy
vy pavoučí okna ojíněná
já cestou ke trauči
skončím
pod horami ?
nad kotlem z mlh sklání
se i nade mnou
bezdomovcem citu
s rozhrkanými rampouchy a plány
věčná společnice
má
třeskutá žena
a nikdy žádné předsevzetí již tu
jen bloudit
a zmrznout ve příšeře
z nebe labuť křičí
vem svůj kříž
a osvoboď s ním duši
na jezeře
bosý vstupuji v led srdce svého
mrznu
a propadám
zutý chci uniknout od hada ohnivého
ve tmách na vánoce sám
unikám
od pekla k jiskérkám
ach svíce
nehoří tu
jen vesmír je kočičí ve svitu
i Luna
drápem svým
jak mečem ostřeným vábí sníh v aksamitu !
jenže had již v moji duši syčí
ať v temnotu citu
sebe odplazím
snad jenom Boží záchrana tu ?
ale co když had chce ať nevěřím ?
slibuje že čeká na mě svatá Panna
a zbaví mě bolestí v páteři
kosti mi rozpustí
a budu radostně ohebný
šeptá já dokážu
ona neláteří
nasliním prst
odkud vítr vane
jen s rytířkou odvážnou
i můj kůň poběží
a had ?
zas na koně zasyčí ?
a v očích lávy srší kalamitu ?
nebo nové možnosti budou odemknuty
když už jsem zutý ?
ne
bojím se i slunečného svitu
ve svém srdci
v opuštěném domě
čekám až andělé dají znamení
a pošlou bílé pápěří
leč můj dům nemá kliku
chce zutý dům bez dveří
okřídleného koně ?
prosím lásko ať už jsi tu
žel na zutého snadné je zanevřít
než přijít s čistou dlaní
a číst v tu jasnou chvíli
že ticho
tak bolesté
ticho mi tu
jsem zutý
a je to rozplakání
nemám více citu