(Lizzzie, 18.03.2007, basne)
Teplé proužky světýlek
míhají se mi po tváři
snažím se nemrkat
a plně vnímat prostorem mých smyslů
ten zběsile zrychlený svět.
vlakem...
/tu dum...tu dum...tu dum.../
_____________________
Zase jsem to já...
a pro změnu hra na nějaký
"přihlouplý" pocity
Stínohra běžících světel
dotýká se mých rádoby samotných očí
/plné duší včerejšků/
tváří se mi hřejivě na tváři...
Jen nepřítomně hledím ven z toho malýho kupé
a myslím na svět
/ten, co nám kdysi patřil/
který už jsem očima dávno přestala zkoumat.
Na okno maluju si prstem srdce
/proč si připadám jako v nějakém
přiblblém filmu, co mi má říkat něco o lásce.../
Kolem je příliš mnoho citů
a vzpomínky snaží se koupit si zpáteční lístek.
Ztrácím se stejně rychle,
jak to srdíčko na oknu
/co nikdy ani nebylo...nemělo být/
Slza dopadla na opěrátko
červeného koženkového sedadla
/zdá se jak přehnaný kýč/
to se mi snad jenom zdá
/je to všechno skutečné...snad/
S trhnutím jsme už zastavili
/nechci se dívat...na sebe
v tom tvým zrcátku, co mi dáváš/
musím vystoupit...konečná...
/konečně...ach jo/
přestupuju...
a mně se chce trochu hraně říct
"kde něco končí, něco novýho začíná"
ale neřeknu nic, jen přemýšlím a vím,
že by to nebylo fér...
k tomu zrcátku...
/viď?/
A zas jsem to já
v závěsu vzpomínky pro nevzpomínání
vydražené na trati z pouhých dvou kolejí
A zas víš
/víme nekonečně oba/
že to bude stejné...
/ty pružky světla, ten svět/
...jen zas budeš hledat ta křídla...
/co zdá se omylem, uletěla/
Je to zvláštní,
poeticky vím, že právě v tomto posprejovaným vlaku,
v tom ušpiněným kupé
/plným cílů pokažených životů/
a na tom koženkovým sedadle...
napořád zůstane ta vůně,
pocity, co jsem přivřela do okýnka
a to moje nepřítomně vyryté
"milovala jsem Tě"
/co křičí...do mě a ven.../
a neni to jednoduchý
a neni to ani těžký
...je to..."jenom"..."náš konec"
a lidé /ti cizejší/ budou si tam číst
ten můj kompozičně chudý a naivní řádek
a právě proto že nebudou vědět
...stane se naše láska
zas plná krásných představ...
/ostatních.../
nebudem se víc ptát
/všichni to příliš jistě ví/
protože prostě
všechny mladé lásky
jsou tak strašně moc
odvážně
naivně
romantické...
.
/tu dum...tu dum...tu dum/
.
.
.
jenom kdyby
to bylo tak odstrašujícně
jednoduchý...
.
.
.
/tu dum...tu dum.../
.
.
.