(Remius, 05.01.2022, basne)
Jako vítr přehnalo se cosi.
Pocit co mate.
Ten, co bere vše, co máte.
Pocit, jenž pak drze mizí v noci.
V moci drží a jímá
ta novota a svět.
A ta, co patřil každý květ,
se teď zdá zcela jiná.
Jedna jak ráno zlatem se třpytí.
Druhá jak úplněk stříbrem se zdobí.
Teď už jen řekni mi, co za to stojí
a život svůj, se kterou svázat chceš nití.