(J's .., 08.01.2022, basne)
na zimním těle
krajiny nebe nechaly
své sněhové doteky
slunce paprskuje
se zavřenýma očima
plesová sezóna
a já spím s otevřenýma
je léto
moře
palmy
roztříštěně mizím do tmy
zatímco sny mávají křídlům
andělé ze zimy utichají šeptem
bohyně sůl má večerní šaty
tmavomodré
a pomalu se prochází po pláži vzpomínek
šeptám s nimi
jenže k roztátí krusty tepavému vězni
k roztátí smutku
nestačí zrnko ztraceného citu
jimž jsem ...
tak nesmírná je dálava mezi tebou a mnou
že nás ani slunce nezve
na šálky čaje s růžovým večerem
i kdyby snad našlo verše oceánů
tam kdesi v červáncích..
kde zůstala jsi ty hřejivým stínem
a vidíš ?
dnes
za mnou hvězdná nepřijde
nemám stín
jsem probuzen
je tmavomodrý leden
tři královny viděl jsem včera
jmelí ti ještě svítí nad vchodem
jmelí je jak to zimní slunce
také svítí někdy lístečky a opuštěné stromy
třpytí slzami
krajina ožívá rozbřeskem
na zimním těle mám sněhové doteky
a blond noc své tmavomodré šaty