(Šimon Sáva, 17.01.2022, basne)
servírka se proplétá
slalomem mezi bojkami
starci kostnatými pahýly
do boků ji šťouchají
o které přišli
když hráli na piano
kde každá klávesa
byla černou
hnusnou krysou
hladovou
občas na ni
špásovně mrknou
levým okem
když se z podlahy vynoří
zvíře nateklé krví
horké
ale
z ledové tříště
zařve:
teď ještě ne! až příště!
a cestou domů
hlavu pod okapem
když zaprší
tak nic neslyší