(Anety poetry, 03.02.2022, basne)
Byl to smutný sobotní den
tramvaje jezdily městem jen.
Tvůj dech se mísil s těžkým cigaretovým kouřem v místnosti
a vlasy ti splývaly podél tvé hezké tváře,
která někdy vypadá, jako od sochaře.
Říkal si, že na Lásku nevěříš
a dopil si čaj, který si nechal louhovat déle, než své promarněné sny.
Jenže já nevěřím zase tobě
a mé vlasy se vlnily mimo rytmus
mají špatný hudební sluch, ale dobrý vkus.
Nejspíš poslouchají Hapku a podivné pouliční umělce.
Když já nevěřím tomu, co říkáš, znamená to, že Láska je?
Začaly tady přicházet manželky, aby si vyzvedly své muže k teplému sobotnímu obědu
ti muži tady pijí od pátečního večera.
A za čtyři dny bude středa
a my dva?
Nejsme dva už od včera...