(Roser, 08.02.2022, basne)
Až mi zítra ráno v pět
budík zazvoní,
zas nasere mě svět,
co už mi nevoní...
Já v karanténě zas,
nešťastný fakt moc,
strávím všechen čas,
každý den i noc.
Na ná na ná na na,
na na ná na ná ná ná,
strávím všechen čas,
dny i noc.
Až se zítra ráno v pět
opět proberu,
zas zvadlý budu květ,
zas věci poseru.
Já svobodu chci svou
a v duši mír a klid,
ne stále tápat tmou,
nemoct ji polapit.
Ná na ná na ná na ná,
na na ná na ná ná ná,
ne stále tápat tmou,
nemoct polapit...
Až mi někdy ráno v pět
přijde esemes,
že v zakletí jsem zpět,
že nesmím do nebes,
že v kontaktu jsem byl
a tudíž sám budu.
Abych doma zhnil,
měnil se v pobudu.
Ná na ná na ná na ná,
na na ná na na ná ná,
abych doma zhnil,
měnil se v pobudu...