(Protos1182, 23.02.2022, basne)
Plácám se v sobě se spoustou emocí,
od doby zrodu, není mi pomoci.
Proč chvilky volné, chci býti s ní,
obývá zvolna, všechny mé sny.
Vnitřní svět přetéká přívalem emocí
když ven je nepustím není mi pomoci.
Že v básních dokáži, o nich jsem rád.
I za to vděčím jí, že začal jsem psát.
Emoce utopit, v lihu však nejdou
cestičku naleznou pokaždé stejnou.
V tichu, či ve snech pomalu chodí
tak jako vlnky, za kýlem lodi.
Placám se v emocích, štěstí jí přeju
když ona šťastná je, tak se též směju.
Na stůl až karty, kartářka vyloží,
otázky čtyři, lehce mi položí.
Prvá, i druhá....
Děj se co děj.
Myšlenek spustí se divoký rej.
Zima a teplo, tma, nebo světlo.
~☆~