(J's .., 25.02.2022, basne)
ve svitu měsíce
kdy doma je jak venku
chci milované
básnířce
vyznat srdce
a dát s ní vína sklenku
nejednu
v noci za měsíce
ve stříbrném závoji
chci k tajnému znaménku
pro polibek co hojí
ve svitu měsíce
v noci před ní pokleknu
a smím hladit pouze květinku
nesmělýma očima
v zeleni to asi právě skončit má
ač chci říct
že odemknu
i studánku ať jarní láska začíná
žel dívka bíle popletená
raději má liter a nelinku
lampička svítí na stolku
a slibuje ji slunce klidných jiter
poblouzněna usíná
něhou ukazuje nožky
a v bosé chvíli
rozkvetlá je u vína
nechce mi dát
přečíst
rozechvělou adresu v negližé
nastražuje na mě fialový ametyst
léčivý ochranný minerál ví že
pozná
kolikrát jsem o jiné
dívce snil
a v lese hrál a vábil signál na koloušky
a tak jde na mě moc večerní skepse
že před básnířkou svou temnou duši neschovám
že pozná to
a pošle mě ven se psem
ach jak těžké srdce mám
u veršující zkoušky