(Pavka Stanislav, 04.03.2022, basne)
spěchají v betonové džungli
co jen se to venku děje?
shromažďují se jich stovky
tisíce
i víc
začíná to s nimi cloumat
dav skanduje
my chceme nesmrtelnou báseň!
hudba přerušena
za 3 2 1
ladíte divoké vlny Rádia Feťák
nyní chvilka poezie od vás
„ti co fety denně berou
život za správný konec berou“
berou – berou, to jako vážně?
chci toho snad tak moc?
jednu, jen jednu nesmrtelnou báseň
transparenty řeknou vše
--nesuď feťáka podle obalu--
--fety nejsou žádné čáry--
--jeden feťák jaro nedělá--
--feťák nepadá daleko od stromu--
--kde nic není, ani feťák nebere--
--na fetu si jedem dál
toho bych se nenadál--
ticho! kdo to byl? nebyl to on?
básník, co napíše nesmrtelnou báseň
halo pane, tohle vám vypadlo
víte, tohle bych do vás neřekl
uznávám, že i feťák může být férovej chlap
a vůbec, jsme lidi, no ne?
já vás měl vždycky rád
můžu se vám svěřit?
už to dávno vím, venku vás čekají
přesto nelituji, o tom žádná
snad vás bude i škoda
bohužel to jinak nejde
to není jen tak, zničit nesmrtelnou báseň
zabte ho, zničte
pusťte mě, chci si taky bodnout
pryč od toho kanálu, vždyť to uteče
vy a ty vaše zombie a konce světa
ztrácíte realitu mezi prsty
nastává úsvit vyfetovaných
vše kvůli pár řádkům
prý nejčistší materiál
jste směšní, no tak mi ty zbytky ukažte
vždyť tohle, ten konec a zároveň začátek
nevěřil jsem, ale teď …
co jste čekal od nesmrtelné básně?